Famfrpálová romance (2. kapitola)

23. srpna 2011 v 16:11 | Mary-Ane |  povídky

Seděly jsme s holkama ve společenské místnosti a přemýšlely. Blake se od nás odpojil a šel s Jackem, Jamesem a Mikem prozkoumávat hrad. Dělalo se mi na nic při pomyšlení, že jich proti nám bude víc a že mezi nimi bude Mike, ale nedalo se nic dělat… Teda vlastně dalo, takže jsem se na to hnedka vrhly a začaly vymýšlet způsoby, jak je ztrapnit a srazit jim hřebínek. Povídaly jsme si dlouho do večera a až když jsme šly spát, uvědomily jsme si, že zítra bude poslední den letošního roku. Když jsme přišly do, původně mojí a Kateiny ložnice, čekalo nás překvapení, protože se v místnosti objevily další dvě postele, skříně a stolky. Bylo to celkem nečekané, protože jsme už od prvního ročníku byly v ložnici samy, zatímco zbylé tři spolužačky měly ložnici o jedny dveře vedle, ale jelikož se holky zdály v pohodě, nevadilo nám to.


Druhý den, jelikož byla sobota, jsme se vzbudily docela pozdě a hned jak jsme sešly do společenské místnosti, vrhnul se na nás Mark Smith, můj spoluhráč, jinak student 5. ročníku s otázkou, jestli budeme večer pít. Podívala jsem se na něj pohledem, že se asi zbláznil, jenom Blanche řekla, že by si dala ohnivou na ten zápas s Kate. Mark se zasmál a odběhl jako poslušný psík, ještě než ale zaběhl do své ložnice, křikl:
"Hele Lil, mám ti vzkázat, že je dneska od desíti trénink, protože budeme vybírat nové hráče." No super, takže se ani nenasnídám. Poslala jsem holky napřed a odběhla se do pokoje převléct do tepláků, tenisek a mikiny a vyběhla jsem směrem do Velké síně, abych do sebe aspoň něco hodila.
Hned po rychlé snídani jsem vyběhla z hradu s krátkou zastávkou v přístěnku u Vstupní síně, kde jsem si vzala koště a za minutu deset jsem dorazila na hřiště. Všichni spoluhráči tam už byli a Jack jim něco říkal. Všimla jsem si někoho v modrém, kdo seděl na tribuně, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Stoupla jsem si do hloučku spoluhráčů i nováčků a poslouchala kapitánovu řeč.
"Takže jelikož se k nám konečně připojila i naše hvězda, můžeme konečně začít, s výběrem nového brankáře, střelce a odrážeče, nějaké dotazy? Nemáme, tak někdo prosím dojděte pro ty nové," Mark přikývl a odběhl do šatny pro budoucí spoluhráče. Já zatím přišla blíž k Jackovi a řekla:
"Několik věci, já nepřišla pozdě, asi před půl hodino mi teprve řekli, že bude trénink takže jsem tu, jak to nejdříve šlo a opovaž se mi ještě jednou říct hvězdo, to by se mohlo snadno stát, že se ti na to vykašlu a jsou věci, který bych ti nedoporučovala ani zkoušet v zájmu celého týmu," nechala jsem větu otevřenou a přešla k Blakovi, který se připravoval na konkurz. O místo brankáře se mimo něj ucházel ještě nějaký druhák, kterého jsem jednou viděla na koštěti a nebyla to žádná sláva.
"Ahoj, tak jak se těšíš?" usmála jsem se na něj. Vypadal trochu nervózně, ale úsměv mi oplatil a řekl:
"Čau, no mohlo by to být lepší, kdyby na mě nekoukal Mike Wood, ale snad budu v pohodě," s údivem jsem se na něj podívala a pak mi to došlo, kdo byl ten člověk v modrém na tribuně. Popřála jsem Blakovi hodně štěstí a vrátila se k týmu.
"Marku, co má dělat? Nějak jsem přeslechla, co Kápo říkal," zašeptala jsem, když jsem se postavila vedle našeho odrážeče.
"No, ty a Jack budete každý v jiném týmu, pak k vám přidají ty nové adepty na střelce a do brány dají nové brankáře, každý bude mít dva odrážeče, protože kdybych tam byl já u někoho, bylo by to nefér, takže si budu proti Jamesovi hrát na chytače. A budeme hrát, dokud si Jack nevybere," zašeptal mi Mark do ucha a pak mi do něj foukl. Musela jsem se zasmát, protože to hrozně lechtalo, čímž jsem vyrušila kapitánův proslov, takže jsem se radši klidila za svoje spoluhráče.
Nakonec jsem byla v týmu s Markem, nějakými kluky ze třeťáku, co chtěli být střelci, jedním šesťákem a páťákem, kteří se ucházeli o místo odrážeče a Blakem. Stáhla jsem si vlasy do pevného uzlu, aby mi nelítaly do obličeje, vysedla na koště a vzlétla do vzduchu. Jako vždy jsem zažila ten opojný pocit z letu, ale nemohla jsem si ho užívat dlouho, jak očaroval míče, aby za 20 vteřin vylétly z bedny tak jsem seděla na koštěti naproti němu a čekala. Celá ta situace byla absurdní, ale naštěstí jsem se ubránila smíchu a chytla Camrál jako první, když proti nám vylétl. Letěla jsem s míčem v podpaždí a rozhlížela jsem se, jestli uvidím někoho ze střelců, nakonec jsem zahlédla jednoho z třeťáku, tuším, že se jmenoval Michael a míč jsem mu hodila, ten ho sice chytil, ale síla, kterou jsem do hodu vložila ho otočila na koštěti a on míč pustil, protože se musel starat o to, aby nespadl. Camrálu se tedy zmocnil Jack a náš odrážeč ze šestého ročníku proti němu vyslal jeden z potlouků, který mu přesně vyrazil míč z ruky. Jack to ani trochu nečekal a nechápal, ale asi si už vybral odrážeče. Jackův tým měl štěstí, protože se camrálu zmocnil jeho spoluhráč a pokusil se o střelu na branku, jenže jeho střelu Blake bez problémů zlikvidoval. A takhle se hrálo dál ani hodinu, skončili jsme, když James, podle očekávání, chytl zlatonku. Slétli jsme na trávník a čekali, co řekne Jack. Nakonec vybral Thomase Cooka ze šestého ročníku jako odrážeče, který byl v našem družstvu, jako střelce vybral Theresu Cooperovou ze čtvrtého ročníku. Byla jsem ráda, protože konečně nebudu jediná holka v týmu a Mark vypadal taky spokojeně. Teď už se mělo rozhodnou jenom o brankáři a já věřila, že vyhraje Blake, protože ve vzduchu předváděl skvělé kreace, ale nemohla jsem vědět, jak se Jack rozhodne. Nakonec je nechal jednoho po druhém jít do brány a my dva s Jackem jsme na ně šli střílet. Jako první šel do branky Blake, který chytl čtyři z pěti střel a ta jedna, která mu proklouzla, byla opravdu jen o fous. Druhý adept byl zatím bezchybný, dokud nepřišla moje poslední střela. Řekla jsem si, že je to přeci jen kluk a já jsem holka, tak ho můžu trochu rozptýlit. Těsně před tím, než jsem vylétla k brankovým tyčím jsem si rozpustila vlasy. Do celé délky se opřelo slunce a já věděla, že budou vidět červené odlesky. Plnou rychlostí jsem se kolem tribuny rozlétla k brankám a přemýšlela, kam střelit, abych měla nejvyšší šanci, že se trefím. Nakonec jsem si vybrala levou tyč, protože jsem věděla, že je brankář pravák. Vzala jsem všechny síly a vstřelila gól, šokovanému brankáři. Hned po mě šel na střelu Jack, a protože byl ten kluk pořád zahleděný do mých vlasů, nechal taky tuhle střelu proletět. Blake tedy vyhrál konkurz. Ani jsem si neuvědomila, jak jsem blízko tribuny, až když jsem zaslechla:
"Tohle bylo opravdu nekalé, slečno Potterová, už se těším na náš první zápas," otočila jsem se a pohlédla do tváře Mika Wooda. Usmála jsem se a pohodila hlavou, aby se mi vlasy rozlétly kolem obličeje a řekla jsem:
"To se těš, protože si nechám vlasy dorůst a jediný, na co se budeš moct soustředit, bude ta rudá záře a góly, které ti projdou za zády. Ještě jsem mu vyslala vzdušný polibek a slétla k, teď už kompletnímu družstvu.
"Takže konkurz jsem letos udělal proto, že příští rok se bude hrát podle jiného systému a sestavování družstva by nám sebralo jeden drahocenný trénink. Příští sezónu se bude hrát zápas každý víkend v měsíci, kromě posledního, kdy se půjde do Prasinek a konečný vítěz poháru bude mít příležitost jet na kontinentální ligu, kde se bude hrát turnaj, proti ostatním evropským týmům. Takže si užijte prázdniny a doufám, že příští rok zase zvítězíme," oznámil nám Jack a odešel pryč z hřiště. Já přistoupila k Blakovi a řekla:
"Jsem ráda, že jsi to ty," on se jen zašklebil a odvětil mi:
"Stejně to bylo jen kvůli tobě a tvým vlasům," při těch slovech mi chytl jeden volný pramínek, který mi dosud létal ve větru a natočil ho na prst. Po chvilce ho pustil a beze slova odešel. Naštěstí jsem se rychle vzpamatovala a křikla na něj:
"Hele, půjdeš dneska na oslavu?" Otočil se a řekl:
"Když tam budeš tak rozhodně," poté nasedl na svoje koště a odletěl směrem k hradu. Zakroutila jsem hlavou, stáhla si vlasy do culíku a vydala se na svém koštěti stejným směrem jako on.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama